V tomto článku shr
nuji to, co mě naučilo 6 let zpracování kvalitativních dat. V našich podmínkách je kódování obestřeno tajemstvím. Požadavek na kódování dost často vyvolává silné pocity paniky a úzkosti. Po čase jsem ale zjistila, že existují určité principy, které umožňují se v kódování poměrně dobře orientovat a kvalitativní data zpracovat. Poskytování konzultací ke kódování jsem ukončila téměř před rokem. Stále mi ale chodí emaily s pozitivní zpětnou vazbou k blogu. Vděčná, že můžu, shrnuji v tom článku ty nejdůležitější principy, na které jsem přišla. Tento článek je tedy výroční, a zároveň pro mě přechodový i k dalšímu tématu, které mě zajímá a které chci nabídnout. Článek se věnuje kódování metodami tužka - papír, pomocí Wordu a Excelu.
Co je s těmi daty špatně aneb proč vůbec kódovat?
Špatně není s daty nic. V textech (přepsaných rozhovorech od respondentů) se skrývá mnoho informací, rovin, souvislostí. Potřebujeme vybrat ty, které jsou pro nás významné – souvisí s tím, co nás zajímá v kontextu našich výzkumných otázek. Kódování nám nemá zkomplikovat život.
Kódování nám má pomoct vyznat se v textech a dále pracovat s výroky respondentů pracovat. Když nekódujeme, stane se to, že jsme většinou zahlcení informacemi, máme hromadu přepsaných rozhovorů, se kterými si neporadíme. A taky trávíme zpracováním dat mnohem více času.
Co si pod pojmem kódování mám představit?
Kódování je podle Žižlavského (korektní citaci uvedu pod článkem) nepřesný a zavádějící pojem. Zažila jsem příliš mnoho klientek, které mi psaly v panice, že vůbec netuší, oč jde. Takže je to taky moje zkušenost, že kódování je nepřesný a zavádějící pojem. Základní princip je tento: kódy jsou uloženy společně s „adresou“ určité textové pasáže, a výzkumník obracejíce se na tuto informaci, může nalézt umístění všech možných informací, které jsou na relevantní téma poskytnuty textovými daty (Kelle in Žižlavský, 2003).
Z mé praxe – Můžete si představit, že zavařujete ovoce a potřebujete si označit sklenice. Když si na sklenici napíšete: "třešně, bez cukru", použila jste kód. Okódovala jste sklenici. Použila jste kód, který vám dává smysl a později kód použijete, abyste sklenici vytáhla v tu pravou chvíli, až to budete potřebovat.
Mám rozhovory, proč to nedává smysl?
Tady bývá problém s přeskočením některé z části práce, nemáte třeba rešerši, zpracované pojmy, otázky v rozhovoru neodpovídají našemu výzkumného problému. Práce se vyvíjí postupně a dost často právě při zpracování dat zjistíte, že to nějak nesedí. Je to asi jako když vám dítě přeskočí nějakým vývojový stupeň. Prostě dřív chodí než leze, a až pubertě zjistíte, že se mu nedostatečně posílily svaly, tudíž mu to rozhazuje páteř. Asi tak nějak to funguje.
Tady funguje vrátit se v rámci daných možností zpátky a posílit ty části práce, které se přeskočily, ať už to to bylo z jakéhokoliv důvodu. Prostě to tak je. Vy teď potřebujete, aby práce dávala smysl jako celek. Vím, že děláte, co můžete.
O.k. a teď něco konečně k tomu kódování?
No, ještě ne. Potřebujete mít přepsané rozhovory a taky si rozmyslet, jak budete označovat respondenty. Po celou dobu kódování se snažím mít pořádek v tom, co dělám. Do označení vtiskneme informace, které jsou pro nás důležité. Příklad: (Máňa, sousedka, 32 let praxe se zavařováním).
A teď už k tomu kódování?
Už se blížíme. Ještě poučka. Zpracovávání dat kvalitativního výzkumu se často označuje pouze jako „kódování“, ve skutečnosti má zpracování dat kvalitativního výzkumu 3 fáze – kódování je první z nich. Pro výsledky kvalitativního výzkumu je potřeba ke kódování připojit ještě další fáze – třídění a intepretaci dat.
Fáze zpracování dat kvalitativního výzkumu:
- Kódování
- Třídění
- Interpretace
A teď už to kódování!!
Prvá čtení rozhovorů slouží k seznámení s tím, co nám respondenti sdělili a k tomu, abychom si vytvořili kódy. Kódy jsou slova nebo jednoslovná slovní spojení, která výstižně označují výroky respondenta tzn. že výroky respondentů potřebujeme výstižně pojmenovat. Kódy slouží k opětovnému vyhledávání, vytěžování a organizaci textových dat (Žižlavský, 2003), takže kódy potřebuji pojmenovat tak, abych s nimi dokázala pracovat tzn. musím je pojmenovat tak, aby se mi s nimi dobře pracovalo, abych je chápala. Proto kódy tvoříme na základě vlastního vnímání a cítění, v souladu s výzkumnými otázkami, s načtenými pojmy v teoretické části práce. Použiji metodu buď tužka - papír, prostě čtu text, když vidím, že umím určité věci pojmenovat, podtrhu si a napíšu si na kraj papíru, jak tomu budu říkat. Ten stejný princip platí, pokud budete fungovat ve wordu, to je rychlejší způsob. Označím si nějakou pasáž a do komentářů si napíšu, jak tomu budu říkat.
Jo, takže kódy mám a co teď s tím?
Okódované rozhovory nejsou vlastně výstupem. Je mi to líto. Vlastně tu drbačku s nimi, ani nikdo moc nevidí, pokud si to výslovně nevyžádá, výstupem je až kapitola "výsledky". Kódy nám ale umožňují, přetřídit data tak, aby se daly interpretovat. Velmi dobře se s textem pracuje, vytvoříme-li si soubor v excelu.
A hurááá - interpretace!
Na základě roztříděných kódů (viz předchozí tabulka) interpretujeme naše kvalitativní data, vzniká kapitola „Výsledky“. Interpretace – jak se něco stalo, motivy, jak někdo jedná… Pátráme po podmínkách, jak dochází k určitým událostem nebo chování.
Hej, došly jsme na konec! Použitím tohoto postupu zpracujete kvalitativní data a docílíte zodpovězení výzkumných otázek (protože o to jde, pamatujete?). Ať se vám daří!
Použité zdroje:
ŽIŽLAVSKÝ, Martin. Metodologie pro Sociální politiku a sociální práci. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 142 s. ISBN 80-210-3110-7
Foto od Brooke Cagle na Unsplash